Otázky a odpovědi

+Kolik stojí m3 teplé vody?
 1 kubík není měrnou jednotkou pro teplou vodu, a proto pro tuto hodnotu není určena cena. Teplá voda, kterou se myjeme, je vlastně pitná voda ohřátá teplenou energií ve výměníkové stanici pro váš objekt. Spotřebitel tedy platí za spotřebovanou studenou vodu a tepelnou energii potřebnou pro její ohřev na teplotu kolem 45°- 60°C. Pro zajištění teploty vody v okamžiku otočení kohoutkem musí být v objektu cirkulace, která 24 hodin denně vede vodu mezi výměníkem v předávací stanici a vodovodním kohoutkem. Z tohoto důvodu měříme spotřebu studené vody a množství tepla dodaného pro její ohřev. Spotřebu tepla měříme na vstupu do výměníkové stanice. Spotřeba teplé vody se tedy neměří na kubíky (metry krychlové), ale v GJ dodaného tepla a objemu spotřebované studené vody.
+Co je GJ a MW (kW)?
Gigajoul je jednotka, kterou se stanovuje spotřeba tepla – jedná se o hodnotu 10Joulů.  Je to jednotka potřebného tepelného výkonu MW (kW) – jedná se o hodnotu, která se rovná 1 mil. W, je to tedy hodnota, kterou dané tepelné zařízení je schopno vyvinout – 1 MW je výkon, který se rovná spotřebě 10 tis. 100W žárovek.
+Podle jakého principu se provádí rozúčtování teplé vody (TV)?
Spotřeba teplé vody se měří ve většině případů na tepelném zdroji – pro bytový dům je to výměníková stanice. Tam je centrální měřidlo a z něj se získá celková hodnota odběru a podle odečtu údajů bytových vodoměrů se stanoví spotřeba jednotlivých bytů. Je ovšem třeba vědět, že bytový vodoměr je pouze poměrové měřidlo. Teplá voda (celková spotřeba) se ve smyslu vyhlášek Ministerstva průmyslu a obchodu, navazujících na zákon č. 458/2000 Sb., rozpočítává na spotřební složku (70-90 % celkových nákladů dle spotřeby bytových vodoměrů) a základní složku (10-30 % dle plochy bytu). Základní složka představuje náklady na udržení parametrů teplé vody v rozmezí daném vyhláškou Ministerstvem průmyslu a obchodu tj. teplota vody na výtoku u spotřebitele musí být celoročně v rozmezí mezi 45 – 60°C, a to v době minimálně od 6.00 do 22.00 hodin mimo odběrní špičky. Pro dodržení těchto parametrů je nutné udržovat cirkulaci teplé užitkové vody mezi zdrojem a místem odběru. Základní složkou celkových nákladů na teplou vodu jsou tedy náklady na provoz technologie zajišťující tuto cirkulaci v rozvodu teplé vody. Cena vody je dále tvořena platbou za odebrané studené vody a tepelné energii potřebnou na její ohřev na 45°C – 60°C.
+Proč se účtuje základní složka nákladů na vytápění?
Ve vytápěném domě se teplo šíří nejen od radiátorů nebo potrubím topného systému, ale i vzduchem a konstrukcí budovy nebo přes mezi bytové příčky a  stropní konstrukce. Těmto přestupům tepla nelze zabránit a jejich velikost je dána především tepelně-technickými vlastnostmi použitých stavebních materiálů, stavebním řešením a rozdíly teplot v jednotlivých prostorách. Budou-li v některé místnosti, nebo v některém bytě, všechna otopná tělesa uzavřena, bude odečet na rozdělovači topných nákladů (RTN) nulový, ale zároveň z toho neplyne, že v této místnosti nebo v tomto bytě nebylo spotřebováno žádné teplo. Ke spotřebě tepla v takových prostorách dochází, a to přestupem tepla ze sousedních vytápěných místností. Uvedený případ je běžný v případě společných prostor. Teplo spotřebované ve společných prostorech je rozpočítáváno každému stejným dílem a podíl nákladů, představující tuto energii, na celkových nákladech určí majitel nebo provozovatel objektu. Takovéto náklady jsou základní složkou nákladů na tepelnou energii.
+Komu patří a k čemu slouží tzv. patní neboli objektové měřiče tepla?
Patní měřiče tepla jsou zpravidla ve vlastnictví dodavatele. Měřiče jsou pravidelně zkoušeny a úředně ověřovány. Podle údajů tohoto měřiče dodavatel účtuje odběratelům spotřebu tepla. Dodavatel jej osazuje u spotřebitele na vlastní náklad a  stejně tak jej na své náklady udržuje a v případě poruchy vyměňuje. Má – li spotřebitel pochybnost o správnosti údajů měření nebo zjistí – li poruchu na měřícím zařízení, má právo měřící přístroj nechat přezkoušet dodavatelem. Ten je povinen na základě odběratelovy písemné žádosti měřící zařízení do 30 dnů od nahlášení závady přezkoušet, a je – li vadné, vyměnit. Odběratel je povinen poskytnout dodavateli k výměně měřícího zařízení potřebnou součinnost. Je – li na měřícím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou dodavatel a v opačném případě, jestliže závada zjištěna není, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou odběratel.
+Co je majetkem dodavatele a naopak, co je majetkem spotřebitele - majitele domu?
Dodavatel je zpravidla vlastníkem (nebo uživatelem na základě smlouvy) všech venkovních potrubních systémů dopravujících teplou vodu pro otop a  teplou vodu až k předávacímu místu. Předávací místo je definováno smlouvou. V praxi to znamená, že od tohoto místa jsou veškeré rozvody označovány za vnitřní, a jsou ve správě a vlastnictví majitele domu. Do správy majitele domu spadá i samostatný elektrický okruh pro napájení měřidla, tj. elektrické vedení a jistič. Jistič je ovšem opatřen plombou od dodavatele, aby se zabránilo nežádoucímu ovlivňování měření. Existují výjimky a to takové, kdy jedna teplovodní přípojka (topení i teplá voda) je zakončena patním měřičem u jednoho z několika domů jednoho majitele. Od tohoto domu s měřenou teplovodní přípojkou je vedena přípojka k  dalším domům. Správcem a majitelem teplovodu vedeného mezi jednotlivými domy je zpravidla majitel nebo správce domů.
+Kdy dochází k přerušení nebo omezení dodávky tepelné energie a teplé vody (TV)?

K  přerušení nebo omezení dodávky tepla a teplé vody dochází pouze ve výjimečných případech. A to, mimo jiné, hlavně z těchto následujících důvodů:

– při bezprostředním ohrožení života nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů
– při provádění plánovaných rekonstrukcí, oprav, údržbových a revizních prací
– při vzniku a odstraňování poruch na zařízení pro rozvod energie
– při provádění nutných provozních manipulací, a to nejdéle na 16 hodin
– při neoprávněném odběru energie
– jestliže odběratel používá při odběru zařízení, které ohrožuje životy, zdraví nebo majetek osob
– jestliže odběratel používá k odběru zařízení, které ovlivňuje kvalitu energie v neprospěch ostatních odběratelů
– při vyhlášení stavu nouze ze strany státních orgánů

Plánované odstávky má dodavatel povinnost hlásit odběrateli ve lhůtě 15 dnů před začátkem odstávky. Tyto odstávky jsou určeny pro provádění oprav a  údržby technologie.

+Co znamená odběrná špička? Je časově omezena?
Odběrná špička znamená odběr teplé vody vyšší než je projekční maximum předávací stanice pro daný objekt. Jednoduše řečeno, každá předávací stanice je projektována na tzv. nesoučasný odběr, tj. na běžnou situaci, kdy nelze předpokládat, že všichni odběratelé najednou otevřou kohoutky s teplou vodou. Protože podobná situace nastává pouze mimořádně, bylo by zbytečné projektovat předávací stanici pro tento případ, kdy by využití její plné kapacity přicházelo v úvahu jen ojediněle. Odběrná špička není časově omezena.
+Kolik stupňů má mít teplá voda?
Zdrojem teplé užitkové vody pro odběratele je předávací stanice, kde dodavatel ohřívá studenou pitnou vodu z vodovodní sítě. Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu určuje pro dodavatele povinnost udržovat parametr teploty teplé vody ve stanoveném limitu. Teplota vody na výtoku u  spotřebitele musí být celoročně v rozmezí mezi 45 – 60°C, a to v době minimálně od 6.00 do 22.00 hodin mimo odběrní špičky.
+Topí se v noci stejně jako ve dne?

V  průběhu topného období je dodavatel povinen dodržet na předávacím místě (pata domu) takové parametry teplonosného média (topné vody), aby v  průběhu topného období bylo možné v době od 6.00 do 22.00 hodin zabezpečit pro jednotlivé prostory vnitřní teploty v souladu s vyhláškou č. 194/2007 sb.

Jednoduše řečeno, dodavatel je povinen udržovat dodávky v takové kvalitě, která zajistí v jednotlivých místnostech vytápěných objektů tolik tepla, kolik stanoví projekt stavby.

+Proč se topí v květnu, když je venku teplo? Proč se netopí v září?

Topné období začíná dnem 1. září a končí 31. května následujícího roku. Toto období lze po dohodě mezi odběratelem a dodavatelem změnit podle potřeb odběratele. Obecně jsou smlouvy na dodávku tepla a teplé užitkové vody uzavírány na toto, výše uvedené, období. Rozhodující vliv na průběh topení má vývoj venkovních teplot.

V topném období zahajujeme vytápění, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu poklesne pod +13ºC ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat zvýšení této teploty nad +13ºC pro následující den. Naopak probíhající vytápění omezíme nebo přerušíme v topném období, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu vystoupí nad +13ºC ve dvou dnech po sobě následujících a podle vývoje počasí nelze očekávat pokles této teploty pro následující den. Údaje o trendu vývoje venkovní teploty jsou přebírány od Českého hydrometeorologického ústavu.

 

                                               (zdroj: Pražská teplárenská, a. s.)

Zajímavosti

+Termostatické ventily

Co jsou termostatické radiátorové ventily?

Termostatické radiátorové ventily (TRV), které se osazují na otopná tělesa, regulují teplotu vzduchu v místnosti. Sestávají z ventilové části a z regulační hlavice. Pokud TRV udržují teplotu vzduchu v místnostech v optimální výši a v požadovaném rozsahu, zabraňují přetápění místností a tak dochází ke značným úsporám tepla na vytápění.

Když během vytápěcího období udržíme teplotu vzduchu v místnosti o 1 stupeň nižší, dosáhneme 6,5% úspory tepla na vytápění. Když o 2 stupně, tak dosáhneme úspory 2 x 6,5 = 13 %, atd.

Do vytápěné místnosti proniká řada tepelných zisků, které zvyšují teploty vzduchu v místnosti. Vnitřní tepelné zisky, které vznikají přímo v místnosti, tvoří převážně zisky od spotřebičů elektrické energie a od přítomných lidí. Vnějším tepelným ziskem, který příchází do místnosti z vnějšího prostředí, je sluneční záření. Přichází buď přímo okny nebo nepřímo ohřevem zdí místností.

TRV pracují tak, že při působení tepelných zisků mírně vzroste teplota vzduchu v místnosti a následně se ohřeje hlavice TRV. Hlavice začne uzavírat ventilovou část. Tím se sníží průtok do otopného tělesa, sniží se dodávka tepla do otopného tělesa a následně i do místnosti. Dochází k úsporám tepla na vytápění.

TRV jsou nejjednodušími a nejlevnějšími sběrači tepelných zisků, které vykazují velice krátkou dobu návratnosti vložené investice. Protože tepelné zisky tvoří zejména sluneční záření, stávají se tak TRV i nejlevnějšími slunečními kolektory.

Jak se projevují TRV?

Když se v místnosti mírně zvýší teplota, sníží se i průtok vody do otopného tělesa. Při nízkých průtocích je spodní část otopného tělesa chladná. Při dalším zvýšení teploty TRV zcela uzavře průtok vody do otopného tělesa, které vychladne. Z toho vyplývá následující zásadní poznatek.

Při chladnějším či zcela studeném otopném tělese je místnost natopena alespoň na požadovanou teplotu. Chladné otopné těleso v tomto případě neznamená, že vytápění nefunguje!

Nejčastěji si uživatelé bytů nastavují TRV na teplotu20 °C(značka 3). Po zvýšení teploty v místnosti na22 °Cpotom TRV uzavře. V tomto případě TRV udržuje teplotu v rozmezí 20 až22 °C.

Jaké jsou podmínky pro bezvadnou funkci TRV?

1. TRV zajistí maximální úspory tepla na vytápění tehdy, když je vytápěcí soustava vybavena centrální regulací. Ta je situována v kotelnách, výměníkových stanicích nebo přímo v domech.

2. Osazení TRV musí být prováděno podle jednoduchého projektu. Projekt vychází z hydraulického výpočtu vytápěcí soustavy. Na základě výpočtu je stanoveno nastavení TRV a podpůrných armatur (seřizovacích aramatur a regulátorů tlakových rozdílů). Bez řízení tlakových rozdílů by na TRV docházelo k nepříjemným hlukům.

3. Po osazení TRV se musí vytápěcí soustava napouštět vodou pozvolna a pouze zpětným potrubím za současného odvzdušňování. Při jiném zůsobu napouštění se nedosáhne odvzdušnění všech otopných těles.

Jaké jsou zkušenosti z provozu TRV?

Po nasazení TRV do celého bytového objektu se vytápění místností podstatně zrovnoměrní. V těch místnostech, které vykazovaly závady ve vytápění, se konečně dosahuje tepelná pohoda. Prokazatelná úspora tepla na vytápění během vytápěcího období bývá 10 až 20 %. Těchto úspor se dosahuje v případech, kdy osazení TRV je doprovázeno zavedením systému rozdělování topných nákladů. Trvale spořit teplo na vytápění je možné pouze při současném nasazení TRV a systému pro rozdělování topných nákladů. Mluvíme o tandemu TRV- rozdělovací systém.

Návod na užívání termostatických radiátorových ventilů

Co máme vědět o termostatických radiátorových ventilech?

Proč musí být v bytových domech termostatické radiátorové ventily?

Osazení termostatických radiátorových ventilů (dále jen TRV) do bytových domů předepisuje vyhl. č. 151/2001 Sb. o stanovení účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie. V § 8 o regulaci a řízení dodávky tepelné energie je bod (5), kde je uvedeno: “Spotřebiče se vybaví místní regulací tak, aby se dosáhlo zohlednění tepelných zisků z oslunění a vnitřních tepelných zisků. U skupin spotřebičů a u skupin místností stejného typu a druhu využití v nebytovém objektu se připouští skupinová regulace.”

Co jsou termostatické radiátorové ventily?

TRV jsou ventily vybavené termostatickou hlavicí umístěné na přívodním potrubí do otopných těles. Regulují, resp. udržují teplotu vzduchu v místnosti na požadované výši a to bez potřeby přívodu energie pro ovládání. TRV patří do kategorie lokální regulace tepelného výkonu, tj. regulace na otopných tělesech. Má-li se teplo pro vytápění dodávat a spotřebovávat hospodárně, musí být vytápěcí soustava vybavena jak centrální regulací v kotelně nebo v předávací stanici, tak lokální regulací.

Jak pracují termostatické radiátorové ventily?

Do každé vytápěné místnosti pronikají tepelné zisky. Tepelné zisky jsou vnitřní a vnější. Vnitřní zisky tepla vznikají z elektrických a tepelných spotřebičů a z lidí v místnosti. Vnějším ziskem je sluneční záření prostupující okny nebo i teplo z tohoto záření prostupující stěnami místnosti. Když do místnosti s TRV pronikne tepelný zisk, začne se zvyšovat její vnitřní teplota. Na zvyšování vnitřní teploty bude reagovat termostatická hlavice tak, že vestavěné teplotní čidlo se prodlouží a přivře kuželku ventilu. Ventilem bude protékat menší průtok vody, čímž se sníží dodávka tepla do otopného tělesa a následně i do místnosti. Začne se spořit teplo potřebné pro vytápění místnosti.

Při zvyšování vnitřní teploty nad nastavenou teplotu dochází k postupnému uzavírání ventilu. K plnému uzavření ventilu dochází většinou při zvýšení vnitřní teploty o2 °C. Při nastavení teploty na termostatické hlavici např. na hodnotu20 °Ca po zvýšení vnitřní teploty na22 °Cse TRV uzavře. TRV v tomto případě udržuje teplotu v rozmezí 20 až22 °C. Je důležité si uvědomit, že při řádné funkci TRV dochází často k uzavření TRV a to při zachování tepelné pohody. Přitom otopné těleso po čase vychladne. Bude chladné tak dlouho, dokud se nesníží požadovaná vnitřní teplota místnosti a následně začne TRV otevírat.

Pokud budou TRV udržovat vnitřní teplotu místnosti v optimální výši, zabrání tím přetápění místností. TRV považuji za nejjednoduší a nejlevnější sběrače tepelných zisků, které vykazují velice krátkou dobu návratnosti vložené investice. Protože mezi tepelné zisky patří zejména sluneční záření, jsou TRV do jisté míry i nejlevnějšími slunečními kolektory. Protože termostatická hlavice snímá teplotu v nejbližším okolí, nesmí být zakryta závěsy nebo zákryty, které vytvářejí malý prostor s vyšší teplotou než je teplota v místnosti. Jinak bude snímání a řízení teploty v místnosti značně zkreslené.

3. VětráníPři větrání by měla být hlavice nastavena na protimrazovou ochranu*. Jinak může chladný vzduch způsobit její otevření. Po skončení větrání se hlavice vrátí do normální polohy nastavení (paměťová značka).
4. Noční snížení teplotyV noci Ize energii na vytápení šetřit přivřením hlavice o jeden dílek stupnice. Ráno pak paměťová ryska pomůže opět najít původní normální nastavení.
5. Protimrazová ochranaPři nastavení na * hlavice otevírá při poklesu teploty v místnosti pod8 °Ca tím chrání místnost a vytápěcí soustavu proti zamrznutí.

 

Jaké jsou podmínky pro bezvadnou funkci TRV?

1. Před montáží TRV musí být vypracován jednoduchý projekt. V projektu musí být stanoven typ TRV a nastavení každého TRV. Dále musí být proveden hydraulický přepočet celé potrubní sítě vytápěcí soustavy. Na základě výpočtu je potom určeno potřebné nastavení seřizovacích armatur na stoupačkách a je proveden návrh způsobu řízení tlakových rozdílů. Bez řízení tlakových rozdílů mohou během provozu vytápěcí soustavy vznikat v TRV nepříjemné hlukové efekty.

2. Po osazení TRV se musí vytápěcí soustava napouštět vodou pozvolna a pouze zpětným potrubím za současného odvzdušňování. Při jiném zůsobu napouštění se nedosáhne odvzdušnění všech otopných těles.

3. Nakonec musí být provedena všechna nastavení armatur, čerpadel a regulátorů, předepsaná projektem. Jedná se zejména o nastavení TRV a seřizovacích armatur na stoupačkách.

4. Před předáním díla musí být provedena hydraulická zkouška, při které se prokáží potřebné průtoky do jednotlivých stoupaček a do celé vytápěcí soustavy. Výsledky zkoušky jsou uvedeny v předávacím protokolu díla.

Jaké jsou zkušenosti z provozu TRV?

Po nasazení TRV do celého bytového objektu je podstatně lepší dodávka oběhové vody do všech otopných těles. Vlivem TRV jsou potlačeny hydraulické zkraty a tím se dosáhuje rovnoměrné vytápění všech místností. V místnostech, které dosud vykazovaly závady ve vytápění, se vytvoří potřebná tepelná pohoda.

Názor na možnou úsporu tepla na vytápění si uděláme z této úvahy. Pokud pomocí TRV snížíme přetápění místnosti celoročně o1 °C, dosáhneme úsporu tepla ve výši 6,3 %. Zkušenost ukazuje, že místnosti jsou přetápěny minimálně o 2 až3 °C. Potom prokazatelná úspora tepla na vytápění za vytápěcí období bývá 10 až 20 %.

Zdroj : web TZB, Danfoss

+Poměrová měřidla

Poměrové měření v otázkách a odpovědích

Cena tepla a teplé vody představuje více jak 80 % energetických nákladů centrálně vytápěných bytů. Je nabízena celá řada racionalizačních opatření vedoucích ke snížení této energetické náročnosti. Mezi opatření přímo motivující konkrétního uživatele bytu je poněkud metrologicky nepřesný název „poměrové měření tepla”. Každému, kdo se o tento obor alespoň minimálně zajímá je jasné, že se jedná o ustálený, dohodnutý a všeobecně používaný systém rozúčtování celkových vytápěcích nákladů domu na jednotlivé byty, nebo lépe na jednotlivé místnosti. K tomuto patří indikátor, registrující určitým způsobem využívání tepelné energie a systém rozúčtování určující z registrovaných hodnot příslušnou úhradu.

Výsledky rozúčtování s použitím poměrových měřidel jednoznačně opravňují jejich zavádění (za předpokladu správného využití fyzikálně zdůvodnitelných náměrů), neboť kromě spravedlivějšího účtování náhrady za teplo, dochází k výrazným úsporám paliv ve výši 10 ÷ 30 %. V žádném případě to neznamená omezení tepelné pohody, nebo jiné negativní dopady. Jde o to, aby každý nájemník odebral jenom takové množství tepla, které mu zajistí žádanou teplotu v bytě. Při tom však si musí být vědom toho, že k vytápění bytu na teplotu 25 °C je potřeba asi o 30 % více tepla, než při vytápění na teplotu 20 °C. Podle toho by měla být počítána i výše úhrady za vytápění. Bez aplikace poměrového měření existuje řada bytů, kde nejenže je nepřiměřeně vysoká teplota, ale v důsledku přetápění mají uživatelé bytů či nebytových prostorů trvale otevřená okna. Potom se na některé jednotky (byty a nebytové prostory) teplo nemusí dostávat, nájemníci nebo vlastníci jednotek pak reklamují nízkou teplotu, některé místnosti jsou z toho důvodu neobyvatelné. Logickou snahou provozovatelů ústředního vytápění je zajistit přijatelnou teplotu ve všech vytápěných bytech. Proto se intenzita vytápění nezřídka řídí podle tzv. nejchladnějších bytů. Z toho důvodu je většina bytů přetápěna.

K odstranění problému přetápění a nedotápění lze jednoduše v mnoha případech dospět odpovídajícím nastavením regulačního ventilu na otopném tělese, což má provádět uživatel bytu sám. Tato možnost však v praxi selhává. Důvodem je zřejmě způsob úhrady za vytápění, kdy všichni uživatelé bytů platí stejnou částku na 1 m2 plochy bytu. Tak dochází k tomu, že jeden uživatel bytu platí teplo, které nedostává, druhý uživatel bytu pouští oknem teplo které neplatí. Že nejde o malé rozdíly je možno dokumentovat výpočtem. Vezmeme-li k porovnání dva byty, jeden s teplotou 18 °C, druhý s teplotou 28 °C, (reálně ověřeno v praxi) měla by úhrada za takto přetápěný byt, být téměř dvojnásobná. Cílem opatření, spočívajícího v poměrovém měření a rozúčtování, však není pouze spravedlivější úhrada za vytápění, ale snížení absolutní spotřeby tepla, které se promítne nejen ve snížení celkových nákladů na vytápění domu, ale i v oblasti snížení absolutní celkové spotřeby paliv a ekologických dopadů na přírodu.

Přes mnohaleté používání poměrového měření se neustále opakují několikrát zodpovězené otázky, ale vzhledem k technickým i ekonomickým změnám se objevují otázky nové. Článek si neklade za cíl zodpovědět všechny možné otázky, ale je spíše usměrňujícím pokusem o nastolování a zodpovídání základních principů poměrového měření.

K základním otázkám zřejmě patří:

Jaký je přímý dopad poměrového měření na uživatele bytu?

Hlavním přínosem poměrového měření je, mimo jiné, snížit celkovou spotřebu tepla měřenou na vstupu do domu (resp. odběrného místa) tím, že uživatelé bytů budou finančně motivováni k hospodárnému provozu ústředního vytápění. Důležité je uvědomit si, že ke skutečným úsporám tepla vede pouze “ekonomické chování uživatele bytu”, který za teplo v bytě bude platit podle dosažené teploty v jednotlivých místnostech. Při takovémto provozu vytápění dochází k tomu, že v tzv. dříve přetápěných bytech uživatelé v zájmu úspor na nákladech za vytápění přivřou ventily otopných těles a teplo se dostane na dříve tzv. nedotápěné byty, podle kterých bylo třeba řídit režim vytápění. Toto vše vede k absolutním úsporám 10 – 30% tepla.

Jakým způsobem se může uživatel bytu přesvědčit o správnosti svého podílu na celkových nákladech?

Ve vyúčtování by měl být kladen důraz na jednoznačnou průkaznost mezi dosahovanými teplotami v jednotlivých místnostech a výší úhrady za vytápění. Uživatel bytu tak má možnost zkontrolovat si správnost údajů v návaznosti na jeho režim vytápění a to pro každou místnost zvlášť pomocí levného pokojového teploměru. Tuto kontrolovatelnost vyhláška č. 630/2005 Sb. sice nevyžaduje, ale je vhodným údajem pro důvěryhodnost rozúčtování, neboť smyslem vytápění je dosažení žádané teploty vzduchu v místnosti o určité velikosti (podlahové ploše).

Jaký je vztah mezi teplotou místnosti a úhradou za vytápění? Je pro výpočet důležitá i plocha místnosti?

Zvýšení teploty v místnosti o 1 stupeň představuje zvýšení tepelných ztrát a tím i úhrady za vytápění o cca 6 %, proto také např. mezi ložnicí (s vypnutým radiátorem) o teplotě 18 °C a pokojem o teplotě 22 °C, má být při stejné ploše místnosti rozdíl v úhradě (22 – 18) x 6 = 24 %. Celková úhrada za místnost je násobkem úhrady Kč/m2 a plochy místnosti.

Co se naměří na indikátoru VIPA při uzavřeném otopném tělese?

Tady není odpověď jednoznačná. Zdánlivě logicky vypadá tvrzení, že indikátor by neměl nic naměřit. Tak je to skutečně popsáno evropskou normou EN 834 (elektronické indikátory) i EN 835 (odpařovací indikátory). Veškerá logika pak jde stranou, když se vyskytne uživatel bytu se zcela uzavřenými otopnými tělesy, má středový byt a teploty místnosti 18 ÷ 19 °C v důsledku prostupu tepla mezi byty. Vlivem náměru je pak úhrada závislá jen na velikosti základní složky, která je podle vyhl. č. 630/2005 Sb. 30 ÷ 50 %. Úhrada s ohledem na průměrné teploty vytápěných bytů by měla činit 88 ÷ 92 %. Tuto „úsporu” však zaplatí sousední byty, kde uživatelé z různých důvodů nemohou otopné tělesa zcela vypnout. Zcela jiná je situace u indikátorů VIPA, neboť při úplně uzavřeném otopném tělese indikátor načítá podle dosahované teploty místnosti, která je vždy vyšší než teplota venkovní. Podíl na úhradě pak odpovídá této teplotě.

Jak systém VIPA řeší plýtvání tepla způsobené otevřeným oknem?

Trvale otevřená okna zvyšují podstatně tepelné ztráty a přispívají tak k většímu odběru tepla celého domu. Při systémech, pro které je základem pro rozpočet úhrady přímo indikovaná teplota místnosti (tzv. gradenové metody) je to velkým problémem, který není uspokojivě řešitelný a jehož důsledkem jsou nekontrolovatelné „krádeže” tepla. Při systému VIPA však indikátor nesnímá přímo teplotu místnosti, ale nepřímo ji získává z teploty vody odtékající z otopného tělesa. Úbytek tepla při otevřeném okně je dotován zvýšenou intenzitou vytápění, tedy zvýšeným průtokem otopné vody tělesem, což indikátor VIPA spolehlivě zaznamená. Přestože teplo odebírané při otevřeném okně se plně nevyužije pro ohřev místnosti, zvýšené náklady na vytápění domu vlivem nadměrného větrání jdou v rozhodující míře k tíži uživatele bytu, který takto provozuje vytápění.

Jak se provádí přepočet náměru indikátoru s ohledem na koeficienty polohy bytu?

Používání koeficientů polohy bytu je nejproblematičtějším úskalím spravedlivého rozúčtování. Většina rozúčtovatelských firem používá paušální údaje zpravidla importované ze zemí s rozdílnými tepelně technickými vlastnostmi domů. Správnost koeficientů, které mají charakterizovat kompenzaci zvýšené dodávky tepla do energeticky náročnějších místností (okrajové, podstřešní, rohové byty atd.) je zpravidla nahrazena odkazem na vyhl. č. 630/2005 Sb., kde jsou bez jakéhokoliv technického zdůvodnění uvedeny doporučené koeficienty zřejmě poškozující uživatele energeticky náročnějších okrajových bytů.

Navíc si koeficienty nechává odsouhlasit často laickými představiteli bytových družstev, správců bytového fondu nebo představiteli zástupců vlastníků bytových jednotek. Případná reklamace pak končí s odkazem na toto odsouhlasení.

Systém rozúčtování VIPA k rozúčtování využívá vypočítané tepelné ztráty jednotlivých místností a soulad mezi ztrátami a výkonem otopných těles. Pouze v případech prokázané chybné velikosti otopného tělesa je používán opravný koeficient. Snadná kontrola uživatelem bytu je opět pomocí vzájemných teplotních poměrů mezi místnostmi.

Jaká je návratnost prostředků vložených do poměrového měření?

Přes veškeré výhrady k vlastnímu názvu „měření” i veškeré výhrady k jednotlivým typům indikátorů je možno poměrové měření a rozúčtování považovat za nejracionálnější opatření vedoucí jednoznačně k úspoře tepla, ale i k vědomému využívání ostatních, zpravidla dražších racionalizačních opatření.
Drahé celkové zateplení domu můžeme znehodnotit delším pootevřením oken. Stejně tak používání termostatických ventilů, zasklívání lodžií i dalších. Samotná návratnost hned v prvním roce je podle typu indikátorů několik měsíců až jeden rok. Zkrátí se i návratnost dalších investic.

Vyhovuje vyhláška č. 372/2001 Sb. současným požadavkům na rozúčtování?

Nejdelší platnost měla vyhláška č. 197/1957, která platila až do roku 1987. kdy byla vyhláškou č. 94/1987 Sb. zrušena. V důsledku radikálních společenských i ekonomických změn došlo k několika dalším obměnám. Poslední vyhláška č. 630/2005 Sb. platí dosud. Byla vznesena celá řada kritických poznámek, neboť uživatelé bytů, ale zejména rozúčtovatelé hledali ve vyhlášce návod jak rozúčtování provádět, případně jak fyzikálně nezdůvodnitelné náměry v rozsahu 0 až několik tisíc přepočítat na podíl úhrady za vytápění jednotlivých bytů téhož domu.

Paušální používání fyzikálně nezdůvodnitelných koeficientů polohy místnosti v domě vede nejen ke snížení důvěryhodnosti poměrového měření, ale má významný vliv na mezilidské vztahy, neboť část uživatelů bytů dostává teplo, které neplatí. Nulové náměry některých elektronických systémů poměrového měření jsou výmluvným důkazem.

Z toho vyplývá celá řada pochybných představ o uživatelích bytů, kteří se chovají „úsporně” a kteří teplem „plýtvají”. Takovéto spory vyvolané zejména fyzikálně nezdůvodnitelnou aplikací norem EN 834 a EN 835 vedou k nespokojenosti, až odmítání poměrového měření. Na vině však není vyhláška č. 372/2001 Sb., ale její pochybné používání.

Doc. Ing. Josef Patočka, CSc.
Odborná skupina pro rozúčtován

+Tepelné hospodářství

1. Jaké podmínky je nutné splňovat pro podnikání v oblasti výroby nebo rozvodu tepelné energie?

Podnikat v oblasti výroby nebo rozvodu tepelné energie na území České republiky mohou fyzické či právnické osoby na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie, které uděluje Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“). Energetický regulační úřad rozhodne o udělení licence na základě posouzení splnění podmínek pro její udělení podle § 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) ve znění pozdějších předpisů.

Veškeré informace pro žadatele, pro držitele licence, ale i informace o držitelích licencí lze nalézt na internetových stránkách ERÚ v sekci Licence.

Metodický návod ERÚ k podávání žádostí o udělení, změny nebo zrušení licencí lze nalézt zde.

Licence se nevyžaduje na výrobu tepelné energie určenou pro dodávku konečným spotřebitelům jedním odběrným tepelným zařízením ze zdroje tepelné energie umístěného v témže objektu nebo mimo objekt v případě, že slouží ke stejnému účelu. Dále se licence neuděluje na činnost, kdy zákazník či odběratel poskytuje odebranou tepelnou energii jiné osobě prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného tepelného zařízení, přičemž náklady na nákup tepelné energie na tyto osoby pouze rozúčtuje dohodnutým nebo určeným způsobem a nejedná se o podnikání.  Společné stanovisko ERÚ a SEI pro hodnocení vydávání licencí lze nalézt zde.

2. Která legislativa upravuje podmínky podnikání v oblasti výroby nebo rozvodu tepelné energie?

Problematiku výroby nebo rozvodu tepelné energie upravují právní předpisy, které lze nalézt na internetových stránkách ERÚ pod odkazem Právní předpisy a soudní rozhodnutí. Těmi hlavními předpisy jsou:

– zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů,
– zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů,
– zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,
– cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu k cenám tepelné energie, která dodavatelům tepelné energie určují podmínky pro kalkulaci a sjednání cen tepelné energie v příslušném kalendářním roce,
– vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických  odvětvích a postupech pro regulaci cen, ve znění pozdějších předpisů,
– vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 408/2009 Sb., o náležitostech a členění regulačních výkazů včetně jejich vzorů a pravidlech pro sestavování regulačních výkazů,
– vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 210/2011 Sb., o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb.

3. Jaká je působnost Energetického regulačního úřadu v oblasti výroby nebo rozvodu tepelné energie?

nergetický regulační úřad byl zřízen energetickým zákonem k 1. lednu 2001 jako správní úřad pro výkon regulace v energetice, se sídlem v Jihlavě.

Při výkonu působnosti postupuje ERÚ nezávisle a řídí se pouze zákony a ostatními právními předpisy. ERÚ nesmí při výkonu své působnosti přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu České republiky, vlády ani od jakéhokoliv jiného orgánu výkonné moci nebo fyzické nebo právnické osoby. ERÚ postupuje tak, aby byla zajištěna transparentnost a předvídatelnost výkonu jeho pravomocí.

ERÚ zejména chrání oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích. V působnosti ERÚ je podle § 17 energetického zákona regulace cen, podpora hospodářské soutěže v energetických odvětvích, výkon dohledu nad trhy v energetických odvětvích, podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla a ochrana zájmů zákazníků a spotřebitelů s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií a ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí, jejichž činnost podléhá regulaci.

V oblasti teplárenství ERÚ reguluje ceny tepelné energie formou věcného usměrňování cen podle § 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, které spočívá ve stanovení určitých podmínek pro kalkulaci a sjednání cen tepelné energie. Tyto podmínky jsou specifikovány v cenových rozhodnutích ERÚ a jsou závazné pro všechny dodavatele tepelné energie.

ERÚ dále rozhoduje spory o uzavření smlouvy podle energetického zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem a spory o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru tepelné energie.

V pravomoci ERÚ je také (pokud s tím souhlasí všichni účastníci řízení) rozhodovat spory o splnění povinností ze smluv mezi držiteli licencí podle energetického zákona v případech, ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu.

ERÚ vykonává dozor nad dodržováním energetického zákona, a zákona o cenách v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. ERÚ provádí kontroly z vlastního podnětu nebo na návrh ministerstva. ERÚ na základě zjištění porušení právních předpisů nebo porušení povinností z rozhodnutí ERÚ ukládá pokuty a opatření k nápravě.

4. Jak se kalkuluje cena tepelné energie?

Dodavatel tepelné energie kalkuluje cenu tepelné energie v souladu s platnými cenovými předpisy, tj. v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu k cenám tepelné energie pro příslušný kalendářní rok. Cena tepelné energie je cenou věcně usměrňovanou, tzn. do ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty.

Cena tepelné energie v kalendářním roce je v rámci cenové lokality kalkulována shodným způsobem pro odběrná místa na stejné úrovni předání, přičemž každá kalkulace může obsahovat pouze příslušné ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a odpovídající množství tepelné energie.

Cena tepelné energie v průběhu daného kalendářního roku je kalkulována jako předběžná a po jeho ukončení jako výsledná. Předběžná cena vychází z předběžné kalkulace, ve které lze uplatnit pouze předpokládané ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a předpokládané množství tepelné energie. Výsledná cena vychází z výsledné kalkulace, která obsahuje skutečně uplatněné ekonomicky oprávněné náklady a odpovídá výnosům za tepelnou energii a skutečnému množství tepelné energie za ukončený kalendářní rok.

5. Jak je vymezena cenová lokalita?

Dodavatel tepelné energie si pro jím provozovaná zařízení určuje cenové lokality, v rámci kterých samostatně kalkuluje cenu tepelné energie v souladu s cenovými předpisy.

Cenovou lokalitu může tvořit:
a)    samostatný zdroj tepelné energie anebo rozvodné tepelné zařízení,
b)    nepropojené i propojené zdroje tepelné energie anebo rozvodná tepelná zařízení v jedné obci,
c)     potrubně propojené zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení v různých obcích, anebo
d)   nepropojené zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení v různých obcích ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností,

přičemž potrubně trvale funkčně propojená tepelná zařízení provozovaná jedním dodavatelem nemohou tvořit více cenových lokalit.

Cenové lokality si určuje každý dodavatel sám. Určení cenové lokality může být v průběhu kalendářního roku změněno pouze při vzniku, změně nebo zániku vlastnických či jiných uživatelských práv k tepelným zařízením nebo při jejich rekonstrukci, která má bezprostřední dopad na stávající cenovou lokalitu.

6. Které ekonomicky oprávněné náklady lze zahrnout do ceny tepelné energie?

Za ekonomicky oprávněné náklady v ceně tepelné energie se považují ekonomicky oprávněné náklady dle § 2 odst. 7 písmeno a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, které nezbytně souvisejí s výrobou nebo rozvodem tepelné energie v kalendářním roce. Tyto ekonomicky oprávněné náklady kalkulované do ceny tepelné energie vycházejí z údajů v účetnictví dodavatele tvořeného v souladu s Českými účetními standardy dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Tyto ekonomicky oprávněné náklady lze rozdělit na dvě základní skupiny:

– proměnné ekonomicky oprávněné náklady – tvořené převážně náklady na paliva; dále sem patří i nakoupená tepelná energie pro další rozvod, elektřina při výrobě nebo rozvodu tepelné energie, technologická voda a ostatní proměnné ekonomicky oprávněné náklady (např. poplatky za znečištění ovzduší či potřebný nákup emisních povolenek). Jejich výše v ceně tepelné energie je přímo závislá na množství tepelné energie.

– stálé ekonomicky oprávněné náklady – zahrnující u provozovaného majetku pro výrobu nebo rozvod tepelné energie zejména náklady na opravy, odpisy, nájem, finanční leasing, režijní náklady, úroky z úvěru, mzdy a zákonné pojištění. Jejich výše v ceně tepelné energie není přímo závislá na množství tepelné energie.

Bližší vymezení některých ekonomicky oprávněných nákladů ve věcně usměrňované ceně tepelné energie včetně stanovení podmínek pro určení jejich výše lze nalézt v příloze č.1 účinného cenového rozhodnutí k cenám tepelné energie.

Veškeré dodavatelem uplatňované ekonomicky oprávněné náklady související s výrobou nebo rozvodem tepelné energie musí být zahrnuty do ceny tepelné energie. V rozporu s cenovými předpisy je postup dodavatele, při kterém některé náklady související s výrobou nebo rozvodem tepelné energie (např. opravy, elektrická energie a obsluha domovní předávací stanice) jsou odběratelům fakturovány samostatně.

7. Jak se pro účely regulace cen tepelné energie posuzuje výše přiměřeného zisku?

Přiměřený zisk pro účely regulace cen tepelné energie je obecně definován v § 2 odst. 7 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Dle této definice je přiměřený zisk posuzován z pohledu zajištění návratnosti použitého kapitálu v přiměřeném časovém období a zároveň z hlediska dlouhodobě obvyklé výše zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech.

V tak různorodém odvětví, jako je teplárenství, není reálné určit jednotný ukazatel přiměřenosti zisku nebo jeho rozmezí pro všechny regulované subjekty. Z toho důvodu se zisk v ceně tepelné energie při případných kontrolách posuzuje individuálně v závislosti na konkrétních podmínkách dodavatele. Výše uplatňovaného zisku před zdaněním v ceně tepelné energie je také posuzována s ohledem na výši ceny tepelné energie a technických a finančních ukazatelů a porovnávána se srovnatelnými dodavateli tepelné energie (např. srovnatelných objemem dodávek tepelné energie a vlastnictvím k provozovanému tepelnému zařízení).

8. Kdo provádí kontrolu cen tepelné energie?

Energetický regulační úřad jako cenový kontrolní orgán ve smyslu § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, vykonává působnost při kontrole cen v oblasti energetiky. Kompetence úřadu v oblasti kontroly v teplárenství je dána § 18 energetického zákona, podle něhož ERÚ vykonává dozor nad dodržováním energetického zákona a zákona o cenách v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. ERÚ provádí kontroly z vlastního podnětu nebo na návrh ministerstva. ERÚ na základě zjištění porušení právních předpisů nebo porušení povinností z rozhodnutí ERÚ ukládá pokuty, opatření k nápravě, jejichž účelem je odstranění protiprávního stavu, a stanoví přiměřenou lhůtu nebo jiné nutné podmínky k zajištění jejich splnění.

Cenové kontroly ve smyslu zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, jsou ERÚ prováděny u regulovaných subjektů především v případech, kdy je kontrolováno dodržení závazných postupů a podmínek pro kalkulaci a sjednání ceny tepelné energie, zejména obvyklost výše nákladových položek kalkulace a způsoby sjednání ceny tepelné energie s odběrateli. Energetický regulační úřad kromě kontroly ve smyslu zákona o státní kontrole provádí také prověřování cen tepelné energie, které je nedílnou součástí při řešení správních řízení, stížností odběratelů, nebo z jiných podnětů.

9. Jakým způsobem dodavatel sjednává cenu tepelné energie?

Závazné podmínky pro kalkulaci a sjednání cen tepelné energie jsou uvedeny v cenovém rozhodnutí k cenám tepelné energie a vztahují se na všechny dodavatele tepelné energie, kterými jsou osoby dodávající tepelnou energii jiným osobám, tj. zpravidla držitelé příslušné licence nebo živnostenského oprávnění. Dodavatelem však může být i vlastník nebo společenství vlastníků zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům.

Energetický regulační úřad neschvaluje jednotlivým dodavatelům cenu tepelné energie, ale stanovuje obecně závazné podmínky pro její kalkulaci a sjednání.

Ve smlouvě o dodávce tepelné energie, resp. v cenovém ujednání, sjednává dodavatel tepelné energie s odběrateli výši ceny tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii včetně záloh. V případě uplatňování vícesložkové ceny, obvykle dvousložkové ceny, sjednává jednotlivé složky ceny tepelné energie.

Cena tepelné energie může být sjednána jako:

– jednosložková cena, která je vztažena na jednotkové množství tepelné energie (Kč/GJ, Kč/kWh) nebo
– vícesložková cena
, která je tvořena proměnnou složkou ceny vztaženou na jednotkové množství
tepelné energie (Kč/GJ, Kč/kWh) a stálými složkami ceny vztaženými na jednotkové množství tepelné
energie (Kč/GJ, Kč/kWh) nebo na jednotku tepelného výkonu (Kč/kW), které odpovídají příslušnému
rozvodnému nebo odběrnému tepelnému zařízení.

V případě, že odběratel prokáže jinou trvalou potřebu množství tepelné energie nebo tepelného výkonu (např. zateplení objektu odběratele), kterou dodavateli doloží do 30. září kalendářního roku, není-li dohodnuto datum pozdější, je dodavatel povinen tyto změny zohlednit při stanovení stálé složky vícesložkové ceny tepelné energie odběratelům nejpozději od 1. ledna následujícího kalendářního roku.

V rámci jedné cenové lokality jsou ceny tepelné energie nebo jejich složky tvořeny, sjednány a uplatňovány stejným způsobem pro všechna odběrná místa společně kalkulovaná na stejné úrovni předání.

Ve smlouvě o dodávce tepelné energie může být sjednána výše ceny tepelné energie, která se podle daných platebních podmínek při vyúčtování nemění, nebo předběžná výše ceny tepelné energie, jejíž výsledná výše se po ukončení kalendářního roku v souladu s cenovou doložkou či jiným obdobným ujednání může při vyúčtování změnit.

Za určitých podmínek, které stanovuje cenové rozhodnutí, je dodavatel povinen zaslat Energetickému regulačnímu úřadu kalkulace cen tepelné energie a další požadované informace před sjednáním nebo vyúčtováním ceny tepelné energie s odběratelem.

10. Kdy je možné sjednat individuální cenu tepelné energie?

Dodavatel tepelné energie může pro některá odběrná místa na stejné úrovni předání tepelné energie v jedné cenové lokalitě sjednat s odběratelem individuální cenu v případě, odlišují-li se dodávky tepelné energie na odběrném místě charakterem nebo specifickými připojovacími podmínkami.

Kritérium pro uplatnění individuální ceny tepelné energie se posuzuje ve srovnání s ostatními dodávkami v dané cenové lokalitě a vytvořené kritérium pro takovéto stanovení individuální ceny tepelné energie je nutné dodržovat u všech odběrných míst v dané cenové lokalitě. Individuální cena se kalkuluje v souladu s cenovým rozhodnutím ERÚ a je sjednána ve smlouvě o dodávce tepelné energie pro dané odběrné místo.

11. Jak se mohou v průběhu kalendářního roku sjednané ceny změnit?

Cena za dodávku tepelné energie pro každé odběrné místo, způsob jejího stanovení, termíny a způsob platby jsou nedílnou součástí smlouvy o dodávce tepelné energie uzavřené mezi dodavatelem a odběratelem. Aby mohl dodavatel v průběhu roku, případně po jeho skončení, sjednanou cenu tepelné energie jednostranně změnit (např. v důsledku změny cen paliv), musí mít tuto možnost stanovenou ve smlouvě o dodávce tepelné energie v tzv. cenové doložce či jiném obdobném ujednání. Jinak musí novou výši ceny znovu s odběratelem tepelné energie sjednat v novém cenovém ujednání.

12. V jakých případech může dodavatel tepelné energie požádat o odlišné stanovení podmínek pro sjednání ceny tepelné energie?

Dle § 19a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, může Energetický regulační úřad rozhodnout na žádost dodavatele tepelné energie o odlišném stanovení podmínek pro sjednání ceny tepelné energie, než jsou podmínky obecně vymezené v účinném cenovém rozhodnutí
k cenám tepelné energie. Energetický regulační úřad žádosti zcela nebo zčásti vyhoví, prokáže-li žadatel, že stanovený způsob regulace ceny mu dlouhodobě neumožňuje alespoň pokrytí oprávněných nákladů.

Pravidla Energetického regulačního úřadu pro posuzování žádostí o odlišné stanovení  podmínek pro sjednání ceny tepelné energie lze nalézt zde. Žádosti o odlišné stanovení podmínek pro sjednání ceny musí být vždy řádně zdůvodněny a zároveň doloženy všemi požadovanými podklady.

Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, kterým se dodavateli odlišně stanoví podmínky pro sjednání ceny tepelné energie, nabývá účinnosti nejdříve prvním dnem měsíce následujícího po dni uveřejnění cenového rozhodnutí v Energetickém regulačním věstníku.

13. Jak se promítá ekologická daň v ceně tepelné energie?

Počínaje 1. 1. 2008 vstoupil v účinnost zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který v části 45 upravuje zdanění zemního plynu a některých dalších plynů, v části 46 zdanění pevných paliv a v části 47 zdanění elektřiny. Zavedení tohoto zdanění vyplývá z ustanovení směrnice Rady 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny, ve znění směrnice Rady 2004/74/ES.

V případě teplárenství není tato tzv. ekologická daň vztažena přímo na tepelnou energii, ale promítá se do nákladů na palivo použité při výrobě tepelné energie a stává se tak součástí proměnných nákladů. Pokud může být dodavatel tepelné energie od ekologické daně ze zákona osvobozen, cenové předpisy stanoví, že tato daň nesmí být zahrnuta do ceny tepelné energie. Správa této daně, včetně vydávání stanovisek k ekologickým daním, je v kompetenci celních úřadů.

14. Jaké náklady v souvislosti se zřízením věcného břemene jsou považovány za ekonomicky oprávněné?

V případě, kdy je věcné břemeno k užívání nemovitosti nebo její části za účelem umístění a provozování tepelných zařízení zřízeno za úplatu, náklady spojené se zřízením věcného břemene se do ceny tepelné energie promítají, s ohledem na pořizovací cenu, formou odpisů. Při stanovení doby odpisování je třeba vycházet z ekonomicky zdůvodnitelné doby použitelnosti. U věcných břemen na dobu určitou podle doby, na kterou je zřízeno, u věcného břemene zřízeného na dobu neurčitou podle odpisového plánu. Jiná platba sjednaná za účelem využití cizí nemovitosti nebo její části není ekonomicky oprávněným nákladem.

Pokud není dohodnuto jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachování a opravy. Je-li provozované tepelné zařízení umístěno v cizí nemovitosti nebo její části na základě oprávnění z věcného břemene, lze náklady na údržbu a opravu přímo související s touto nemovitostí nebo její částí promítnout ve skutečně prokazatelné poměrné výši do kalkulace ceny tepelné energie.

 

 

 

 

 

 

 

15. Jak postupovat v případě, kdy při zřízení věcného břemene nedojde k dohodě s vlastníkem nemovitosti?

Dodávka tepelné energie je uskutečňována ve veřejném zájmu. Provozovatel rozvodného tepelného zařízení je dle § 76 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, povinen zřídit věcné břemeno, umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části k umístění a provozování rozvodného tepelného zařízení, a to smluvně s vlastníkem nemovitosti.

V případě, že nedojde k dohodě s vlastníkem nemovitosti, příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele rozvodného tepelného zařízení o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části.

16. Jaké povinné náležitosti musí obsahovat smlouva o dodávce tepelné energie?

Podle ustanovení § 76 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že smlouva o dodávce tepelné energie pro každé odběrné místo musí obsahovat minimálně tyto náležitosti:

 výkon, množství, časový průběh odběru tepelné energie a místo předání,
 základní parametry dodávané a vracené teplonosné látky, kterými jsou teplota a tlak,
 místo a způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie,   dojde-li k poruše
měřicího zařízení, a dohodu o přístupu k měřicím a ovládacím  zařízením,
 cenu tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii
včetně záloh,
 při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst
způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a
ověřování vstupních údajů pro toto rozdělování,
 v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií nebo teplou vodou objekty nebo části
objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné energie, způsob rozdělení nákladů
mezi ně.

Vzorovou smlouvu o dodávce tepelné energie, včetně komentáře k ní, lze nalézt na internetových stránkách ERÚ.

17. V jakých případech může dodavatel přerušit nebo omezit dodávku tepelné energie?

Dodavatel má podle § 76 odst. 4 energetického zákona právo přerušit nebo omezit dodávku tepelné energie v nezbytném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu v těchto případech:

– při bezprostředním ohrožení zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů,
– při stavech nouze nebo činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku,
– při provádění plánovaných stavebních úprav, oprav, údržbových a revizních prací a při připojování nového
odběrného místa, pokud jsou oznámeny nejméně 15 dní předem,
– při provádění nezbytných provozních manipulací na dobu 4 hodin,
– při havarijním přerušení či omezení nezbytných provozních dodávek teplonosné látky nebo paliv a energií
poskytovaných jinými dodavateli,
– při nedodržení povinností odběratele podle § 77 odst. 4 (tj. odběratel může provozovat vlastní náhradní či
jiný zdroj, který je propojen s rozvodným zařízením, jakož i dodávat do tohoto zařízení tepelnou energii,
pouze po písemné dohodě s držitelem licence na rozvod tepelné energie),
– při vzniku a odstraňování havárií a poruch na zařízeních pro rozvod a výrobu tepelné energie na dobu
nezbytně nutnou,
– jestliže odběratel používá zařízení, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob nebo ovlivňují kvalitu
dodávek v neprospěch dalších odběratelů,
– při neoprávněném odběru (§ 89 energetického zákona).

18. Je dodavatel tepelné energie povinen předkládat odběrateli kalkulaci ceny?

V případě, že povinnost předkládat kalkulaci ceny tepelné energie není sjednána ve smlouvě o dodávce tepelné energie, žádný právní předpis v současnosti neukládá dodavateli povinnost předkládat kalkulaci ceny tepelné energie svým odběratelům. Závisí pouze na jeho svobodné vůli či obchodní strategii, pokud tak učiní a v jaké struktuře kalkulaci předloží.

Dodavateli tepelné energie vyplývá z cenových předpisů zákonná povinnost předkládat cenovému kontrolnímu orgánu informace a podklady k cenám tepelné energie pro účely regulace cen, vyhodnocování vývoje cen, cenové kontroly a pro řízení o porušení cenových předpisů. Předkládá-li dodavatel kalkulaci ceny tepelné energie cenovému kontrolnímu orgánu, předkládá ji ve struktuře a obsahu podle účinného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.

19. Může dodavatel požadovat na odběrateli zálohy na dodávky tepelné energie?

Dodavatel tepelné energie je povinen dle § 76 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, uzavřít s odběratelem tepelné energie, pokud mu odběratel poskytne nezbytné technické údaje, smlouvu o dodávce tepelné energie. Jednou z povinných náležitostí této smlouvy o dodávce tepelné energie je ujednání o ceně stanovené v místě měření, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii včetně záloh. Je tedy na oboustranné dohodě mezi dodavatelem a odběratelem, jakým způsobem, v jakém termínu (měsíčně, čtvrtletně) a v jaké výši bude záloha stanovena a zúčtována.

Samotný pojem záloha není energetickým zákonem či jinými právními předpisy přímo definován, přestože je v oblasti dodávek tepelné energie běžně používán. Dodavatel má právo požadovat po odběrateli zálohy jako dílčí platby ročního plnění dodávky tepelné energie.

20. Na koho se lze obrátit v případě nespokojenosti s výší ceny za dodávanou tepelnou energii?

Pokud odběratel rozporuje výši ceny tepelné energie uplatňované dodavatelem, může se obrátit na kompetentní orgán pro kontrolu dodržování cenových předpisů při sjednání a kalkulaci cen tepelné energie a to na Energetický regulační úřad.

ERÚ vykonává podle § 18 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, dozor nad dodržováním energetického zákona, zákona o cenách v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. ERÚ provádí kontroly z vlastního podnětu nebo na návrh ministerstva.

Energetický regulační úřad provádí kontrolu v případech, kdy se jedná o přezkoumání dodržování pravidel věcného usměrňování cen tepelné energie dle cenového rozhodnutí nebo při posouzení ceny v rámci správního řízení, v němž se rozhoduje o ceně tepelné energie jako povinné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie.

ERÚ na základě zjištění porušení právních předpisů nebo porušení povinností z rozhodnutí ERÚ ukládá pokuty, opatření k nápravě, jejichž účelem je odstranění protiprávního stavu, a stanoví přiměřenou lhůtu nebo jiné nutné podmínky k zajištění jejich splnění.

21. Může dodavatel tepelné energie fakturovat odběrateli kromě ceny tepelné energie samostatně i některé
další náklady související s výrobou nebo rozvodem?

Energetický regulační úřad stanovuje v cenových rozhodnutích obecně závazná pravidla pro kalkulaci a sjednání ceny tepelné energie za účelem poskytnutí jisté ochrany konečnému spotřebiteli a zajištění spolehlivých a bezpečných dodávek tepelné energie za přijatelné ceny obsahující pouze nezbytné náklady při výrobě a rozvodu tepelné energie. Dodavatel dle cenového rozhodnutí ERÚ má povinnost zahrnovat veškeré uplatňované náklady související s výrobou nebo rozvodem tepelné energie do kalkulace ceny tepelné energie.

Uplatňováním některých nákladů souvisejících s výrobou nebo rozvodem tepelné energie samostatně (např. elektrickou energii, opravy) vedle vyúčtování ceny tepelné energie (a to i v případě dohody dodavatele s odběrateli) se dodavatel tepelné energie dopustí porušení cenového rozhodnutí. Důvodem může být snaha o snížení ceny tepelné energie, které je však jen zdánlivé a projeví se nárůstem jiných nákladů mimo vyúčtování ceny tepelné energie.

22. Proč dochází v některých případech k odpojování odběratelů od systémů centralizovaného zásobování teplem?

K odpojování odběratelů od systémů centralizovaného zásobování teplem (CZT) dochází zejména z důvodu nespokojenosti s výší ceny dodávané tepelné energie. Prakticky jedinou alternativou pro odběratele, pokud ukončí smluvní vztah se stávajícím dodavatelem, zůstává zřízení vlastního zdroje tepelné energie (nejčastěji plynové domovní kotelny či tepelná čerpadla).

Při úvaze o změně způsobu vytápění, konkrétně při jeho ekonomickém hodnocení, je nutné, aby odběratelé při výpočtu ceny tepelné energie z vlastního zdroje vycházeli z úplných vlastních nákladů na výrobu a rozvod tepelné energie. Odběratelé často porovnávají cenu tepelné energie stávajícího dodavatele s cenou tepelné energie pouze ve výši nákladů na palivo a ostatní náklady nekalkulují do ceny tepelné energie (např. v případě bytových domů – investice hrazená z fondu oprav, provozní náklady hrazené jako služby spojené s užíváním bytů apod.). Takovýto způsob porovnání cen je zcela chybný a nevede k očekávanému výsledku.

Při výpočtu ceny tepelné energie z domovní kotelny je nutné kromě nákladů na palivo kalkulovat i s ostatními náklady (k 1. 1. 2012 se náklady pouze na palivo při výrobě ze zemního plynu pohybují kolem 512 Kč/GJ vč. DPH; uvažujeme kotelnu o výkonu cca 250 kW, účinnost 90%). Tyto ostatní náklady, kterými jsou např. odpisy, elektrická energie, náklady na obsluhu, opravy a údržba, revize, pojištění, úroky z úvěru atd., tvoří nezanedbatelných asi 25 %  z celkové ceny tepelné energie. Všechny tyto související výdaje je třeba vzít v úvahu a nepodléhat klamání, že lze vyrobit tepelnou energii v těchto plynových zdrojích za výslednou cenu 400 Kč/GJ (vč. DPH).

Významné trvalé úspory v platbách za tepelnou energii lze dosáhnout zateplením nebo výměnou oken budovy. Tato opatření by měla předcházet případnému odpojení od systému CZT a zřízení vlastního zdroje tepelné energie, neboť v opačném případě bude vlastní zdroj předimenzovaný, což může vést k vyšší ceně tepelné energie i z vlastního zdroje.

Je také nutné porovnávat celkové náklady na vytápění, ne pouze výši ceny v Kč/GJ, neboť při vysoké spotřebě z důvodu vysokých tepelných ztrát vytápěného objektu a nízké ceně mohou být celkové náklady vytápěného objektu vyšší než při vysoké ceně a nízké spotřebě.

23. Jaké náklady související s odpojením zařízení odběratele od rozvodného tepelného zařízení dodavatele lze považovat za ekonomicky oprávněné? Kdo tyto náklady hradí?

V případě odpojení odběratele od soustavy centralizovaného zásobování teplem se postupuje obecně podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného ustanovení hradí náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení ten, kdo odpojení požaduje.

Obvyklé náklady spojené s odpojením nelze obecně stanovit, neboť zcela závisejí na konkrétních podmínkách a skutečném rozsahu prováděného odpojení. Jedná se o jednorázové náklady, které nejsou součástí kalkulace ceny tepelné energie dodavatele. Za náklady související s odpojením od rozvodného tepelného zařízení lze považovat zejména technický návrh odpojení, nutné výkopové a zemní práce, demontáž tepelné přípojky a zaslepení potrubí, demontáž armatur a měřícího zařízení, doplnění teplonosné látky, vyregulování soustavy po odpojení a případně jiné skutečně vzniklé náklady přímo související s odpojením konkrétního odběrného tepelného zařízení od rozvodného tepelného zařízení.

Naopak nelze do těchto nákladů zahrnout například změnu ekonomické situace dodavatele vlivem snížení odběru tepelné energie, neboť nelze odběratele nutit k trvalému odběru tepelné energie. Též nelze po odběrateli požadovat, aby se po odpojení od rozvodného tepelného zařízení podílel na nákladech spojených s případným nevyužitím kapacit dodavatele (např. z důvodu předimenzovaného zdroje tepelné energie či rozvodného tepelného zařízení, z důvodu likvidace zdroje nebo topných kanálů) a přenášet na něj podnikatelská rizika dodavatele tepelné energie. Odpojující se odběratel tedy nehradí náklady spojené s případnou demontáží rozvodného tepelného zařízení (např. jeho zůstatkovou cenu), ale pouze náklady spojené se samotným odpojením od rozvodného tepelného zařízení.

24. Jak lze porovnat výši ceny tepelné energie v různých lokalitách?

Základní porovnání cen tepelné energie dodávané držiteli licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie v jednotlivých lokalitách v rámci České republiky lze provést z údajů zveřejněných na internetových stránkách ERÚ pod odkazem „Přehled cen“. Z těchto přehledů lze provést porovnání cen tepelné energie v jednotlivých lokalitách v závislosti na množství dodávek, úrovni předání tepelné energie, použitého paliva při výrobě a velikosti instalovaného tepelného výkonu. Pro výši ceny tepelné energie jsou však důležité i další podmínky (např. stáří a typ technologie, vlastnický nebo jiný vztah k zařízení, atd.).

Další informace k vývoji cen tepelné energie v České republice je možné nalézt na internetových stránkách ERÚ pod odkazem „Vyhodnocení cen“.

25. Jak postupovat ohledně podání návrhu na zahájení sporného správního řízení mezi dodavatelem a odběratelem při uzavření smlouvy?

Podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, má držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie povinnost uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, pokud mu odběratel poskytne nezbytné technické údaje a splňuje stanovené podmínky. Tuto kontraktační povinnost má pouze dodavatel tepelné energie, nikoli odběratel tepelné energie.

Energetický regulační úřad v rámci své kompetence podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona rozhoduje spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem. Rozhoduje-li úřad spor o uzavření smlouvy, rozhodne o úpravě vzájemných práv a povinností stran sporu a dbá, aby nedošlo k založení nerovnováhy v právech a povinnostech stran sporu.

V případě, že se odběratel s dodavatelem nedohodnou na znění smlouvy o dodávce tepelné energie, může odběratel podat k Energetickému regulačnímu úřadu návrh na zahájení sporného správního řízení podle ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona. V samotném rozhodování postupuje Energetický regulační úřad podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podle energetického zákona. Z návrhu na zahájení správního řízení podle § 37 odst. 2 správního řádu musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co navrhuje. Takovéto podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem.

26. Kdo provádí kontrolu rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele?

Podle ustanovení § 98a odst. 3 energetického zákona Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví vyhláškou pravidla pro rozúčtování nákladů v objektu na služby vytápění a poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitele. Příslušným právním předpisem, který upravuje způsob rozúčtování těchto nákladů je vyhláška č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Tato vyhláška je prováděcím předpisem k § 78 odst. 5 energetického zákona, podle něhož hodnoty naměřené a zjištěné dodavatelem a ceny v místě měření tvoří náklady na tepelnou energii, které se rozúčtují mezi konečné spotřebitele, jimiž jsou uživatelé bytů a nebytových prostorů.

Energetický regulační úřad není věcně příslušným orgánem, který je oprávněn vstupovat do vztahů mezi uživatelem (nájemcem, vlastníkem) bytu a poskytovatelem služeb (vlastníkem nebo správcem domu), resp. osobou, která provádí rozúčtování nákladů na služby. Je tomu tak především proto, že případné porušení pravidel pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. nezakládá správně právní odpovědnost, není tedy podle energetického zákona správním deliktem a Energetický regulační úřad by tak porušení těchto pravidel nemohl nijak sankcionovat.

Rozúčtování služeb mezi konečné spotřebitele v objektu je tedy občanskoprávní vztah a případné neshody lze řešit pouze soudní cestou v rámci občanskoprávních sporů mezi vlastníkem objektu a konečným spotřebitelem.

27. Kdy je dodavatel tepelné energie povinen poprvé provést vyúčtování podle vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 210/2011 Sb., o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb?

Dodavatel tepelné energie podle § 16 odst. 1 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 210/2011 Sb., o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb, provádí bezplatně vyúčtování dodávky tepelné energie nejméně jednou za kalendářní rok, a to k 31. prosinci, který je posledním dnem vyúčtovacího období kalendářního roku. Vyúčtování dodávky tepelné energie za kalendářní rok poskytuje dodavatel odběrateli nejpozději do 28. února následujícího kalendářního roku, pokud se s odběratelem nedohodne jinak.

Uvedená vyhláška Energetického regulačního úřadu nabyla účinnosti dnem 15. prosince 2011. Vyúčtování dodávek tepelné energie, které dodavatel tepelné energie provede od tohoto data, musí mít rozsah a náležitosti v souladu s touto vyhláškou.

 

 


Zapravodaje za rok 2013

Vydání 2/2013
Vydání 1/2013

×
Zapravodaje za rok 2014

Vydání 3/2014
Vydání 4/2014
Vydání 5/2014
Vydání 6/2014

×
Zapravodaje za rok 2015

Vydání 7/2015
Vydání 8/2015
Vydání 9/2015

×
Zapravodaje za rok 2016

Vydání 5/2016
Vydání 4/2016
Vydání 3/2016
Vydání 2/2016

Vydání 1/2016

×
Zapravodaje za rok 2017

Vydání 4/2017
Vydání 3/2017
Vydání 2/2017
Vydání 1/2017

×
Zapravodaje za rok 2018

Vydání 2/2018
Vydání 1/2018

×